Ještě, že máme Komoru daňových poradců, kteří k tomu uplatnili hned několik dotazů. Nebýt toho, asi bychom se nikdy nedozvěděli, o co vlastně vládě jde. Nicméně je humorné že dle dalších infomací působilo v ČR cca 15 podvodných subjektů, které způsobili odhadovanou škodu za cca 140 Mio Kč za dva roky. Teď by mě zajímalo, kolik jsou implementační a provozní náklady pro 2404 podnikatelů. A bohužel není pravda to, co hlásá MFČR - zaevidovat fakturu v režimu reverse-charge dá rozhodně více práce než obyčejnou fakturu.
Dle našeho názoru není zcela jasné:
Zda-li novela řeší pouze velkoobchodní služby, tj, varianta V2 Závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace (RIA)?- „V této variantě dojde k zavedení reverse charge na některé druhy vybraných služeb elektronických komunikací poskytovaných na „velkoobchodní úrovni“, tj. na služby poskytované mezi podnikateli, kteří tyto služby využívají při poskytování svých služeb jiným, …“ anebo všechny služby.
Důvodová zpráva uvádí, že reverse charge se použije na podnikatele v elektronických komunikacích poskytující služby elektronických komunikací, přičemž osoba, která hodlá poskytovat tyto služby elektronických komunikací, je povinna tento záměr oznámit Českému telekomunikačnímu úřadu v souladu s § 13 zákona o elektronických komunikacích a v návaznosti na toto oznámení vydá Český telekomunikační úřad osvědčení podle § 14 tohoto zákona.
Znamená to tedy, že se reverse charge použije pouze na držitele osvědčení podle § 14 zákona, tj plnění mezi držiteli nebo i na plnění mezi držitelem osvědčení a osobou, která není držitelem osvědčení?
Vysvětleno.
Režim přenesení daňové povinnosti se bude především vztahovat na držitele osvědčení podle zákona o elektronických komunikacích, resp. také na osoby, které mají oznamovací povinnost podle § 13 zákona o elektronických komunikacích a tuto povinnost nesplní, ale přesto budou poskytovat nařízením vlády dotčené služby.
Z povahy služeb elektronických komunikací podle zákona o elektronických komunikacích, konkrétně přístupu a propojení sítí elektronických komunikací, plyne, že se jedná o služby poskytované mezi podnikateli v elektronických komunikacích.
Po projednání s Českým telekomunikačním úřadem byl upraven text návrhu nařízení vlády tak, aby se režim přenesení daňové povinnosti vztahoval i na nákup a prodej těchto dvou služeb („přeprodej“ služeb).
Bude se tak jednat o poskytování služeb mezi podnikateli v elektronických komunikacích za účelem jejich využití pro poskytování vlastních služeb elektronických komunikací (např. volání, SMS, přenos dat), a to jak konečným spotřebitelům, tak dalším podnikatelům. Režimu přenesení daňové povinnosti budou podléhat služby poskytované mezi podnikateli, kteří mají povinnost nahlásit Českému telekomunikačnímu úřadu své podnikání v oblasti telekomunikačních služeb, tj. jak těmi, kteří svoji oznamovací povinnost splní, tak těmi, kteří ji nesplní.
Současně bylo doplněno v tomto smyslu i odůvodnění a Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace (RIA).
Dle našeho názoru není zcela jasné:
O jakou konkrétní službu se má jednat? Důvodová zpráva uvádí, že režim přenesení daňové povinnosti se použije při poskytování velkoobchodních služeb mezi podnikateli v elektronických komunikacích poskytovaných na základě smluv o propojení či přístupu k sítím elektronických komunikací v souladu s ustanovením § 78 a násl. zákona o elektronických komunikacích, přičemž se má jednat o dva typy smluv, a to
* smlouva o přístupu k sítím elektronických komunikací a
* smlouva o propojení sítí elektronických komunikací
Znamená to tedy všechny služby dle prgf. 78 zákona o elektronických komunikacích?
Vysvětleno.
Režim přenesení daňové povinnosti se bude vztahovat pouze na některé služby uvedené v § 78 zákona o elektronických komunikacích, nebude se vztahovat na služby uvedené v jiném ustanovení než § 78. Některé z těchto služeb totiž nespočívají v přenosu signálu, a tedy ani nenaplňují prvky definice služby elektronických komunikací. S touto službou však mohou souviset, resp. být její součástí, a tedy z tohoto důvodu jsou předmětem podnikání v elektronických komunikacích a v obecné rovině jsou jako služby elektronických komunikací vnímány.
S ohledem na výše uvedené je tedy třeba vždy důsledně rozlišovat, zda se v konkrétním případě jedná o poskytnutí služby s vazbou na službu elektronických komunikací. Pokud tomu tak nebude, nejedná se o činnost spadající pod zákon o elektronických komunikacích, a tedy se na poskytnutí takové služby nebude vztahovat ani režim přenesení daňové povinnosti.
Jako příklad lze uvést přístup k fyzické infrastruktuře včetně budov, stožárů a prostředků pro vedení kabelů (viz § 78 odst. 1 písm. b) zákona o elektronických komunikacích). Pokud budou takové budovy, stožáry nebo prostředky pro vedení kabelů předmětem pronájmu samostatně bez vazby na službu elektronických komunikací, nebude se jednat o činnost upravenou zákonem o elektronických komunikacích a režim přenesení daňové povinnosti se neuplatní.
Podrobněji budou vymezeny tyto služby v metodické informaci k nařízení vlády.