Tak máme kde co, jako light-řešení klidně doporučím ESXi (+ vzdáleného klienta) nebo klasický Debian Linux s KVM (a virt-managerem pro vzdálenou správu). Proxmox je také super, naprosto triviální na rozchození, chodí skvěle, je zdarma a vzdálená správa je přes web. Pokud ale bude převážná většina virtuálek s Windows, tak bych se klaněl spíše k Hyper-V.
V každém případě je ale potřeba řešit disky. Jedna obří mašina s disky a vším uvnitř je fajn, ale jen do okamžiku, kdy se něco posere, tím spíše, pokud to nepůjde vyměnit hned na konci záruční doby. U pár virtuálek to nebude problém, jak už psali jiní, jedno pole z rychlých SSD na operační systémy, další pole na databáze a další pole na úložiště a archiv. Nebo to řešit externím datovým polem, ale tady bych nešetřil - buďto narvat disky přímo do toho serveru, nebo externí pole s fibrechannel.
No a taky bych doporučil mít ty servery aspoň dva, aby se to dalo překlopit, až se ten jeden server posere, hlavně pokud bude mít v sobě i ty disky. Pak můžou být ty servery trochu levnější (nevadí tolik, když všechny virtuálky najednou zvládnou jen tak tak, protože na to normálně budou dva). V jedné firmě jsem viděl i řešení, že měli opravdu hezký moderní server s disky a vším, a vedle toho skládačku z desktop komponent, která by to v případě poruchy toho serveru pár dní zvládla. I tak se dá.
A jakožto uživatel mnohých vykopávek bych doporučil důraz na aktuální generace hardware. Repasovaný loňský model s minulou generací procesoru je v pořádku, ale co se serveru týče, Sandy Bridge už si nepořizujte, do nového serveru to dnes už nepatří, pokud se vám to válí doma, nechte si to doma (tento příspěvek píšu z PC s Pentiem III a 512 MB RAM).