Vím že kdysi používal náš zákazník na licencované 13GHz tuším v QPSK v 3.5/7/28MHz kanálu spoj na 70km, výkon TX 20dBm, antény byly 120cm a pracovalo to v pořádku dle požadavků/předpokladů.
Naše kalkulačka to počítá dle metodiky ITU. Záleží, jakou dostupnost na těch 110km je potřeba dosáhnout.
Orientačně mi vycházela rezerva na únik 32dB pro 110km a 1.2m antény pro 50Mbit/QPSK/23dBm/28MHz kanál, neboli dostupnost cca 99.995 , na 11 GHz o poznání lepší oproti 13GHz kvůli dešti..., čím bude kmitočet nižší, bude problém s vícecestným šířením, čím vyšší, tím zase s deštěm, 110km je extrém a vzhledem možnostem odchylky počasí oproti statistice bych to pro profesionální použití nedoporučoval, a když už, tak určitě použil ACM a holt počítal s tím, že si spoj někdy bude muset podřadit.
Tady je vidět ten obrovský rozdíl co lze dosáhnout s výkonem vysílače o dva řády větším (3dBm kontra 23dBm). Magistrály na velké vzdálenosti se typicky dělaly pod 10GHz, ale samozřejmě antény jsou potom megavelké, aby anténa měla úzký vyzařovací diagram a nějaký ten zisk, viz známé telekomunikační věže a volných kmitočtů v licencovaných pásmech už asi moc není.
Jinak pokud vím, tak u Wifi a podobných TDD je nutno pro velké vzdálenosti optimalizovat i časový multiplex a přestává to být z hlediska zpoždění výhodné, obzvlášť v případě nutnosti opakovat pakety. Je to podobné, jako u GSM, kde se od určité vzdálenosti od buňky nedá navázat spojení, protože signál díky pevně určeným timeslotům se už do nich díky zpoždění nevejde, i když síla signálu by ještě třeba vyhověla. Někde jsem četl o long distance Wifi standardu, ale je to mimo mojí mísu.
Vojta.